Factiva Dow Jones *HD* *Kde končí "české cesty" privatizace. * *WC* 734 words *PD* 1 October 1998 *SN* Lidove Noviny *SC* LDENVY *LA* Czech *CY* (c) 1998 LIDOVÉ NOVINY Newton IT s.r.o. All rights reserved *LP* Petr Placák. *TD* S nástupem sociální demokracie k moci ožily neblahé tendence, které se zdály být vývojem už překonány (veřejnost s nimi byla občas konfrontována v podobě tzv. českých cest). V krystalicky infantilní podobě tento trend vyjadřuje věta: ne všechno v minulosti (rozuměj v komunistické minulosti) bylo špatné, stejně jako ne všechno, co přichází ze Západu, je dobré. Výrok je na první pohled prostý a logický, převedeme-li jej však na ideologické pole, má zhoubné důsledky jak v rovině hospodářské, tak i sociální, právní atd. V postkomunistické praxi to znamenalo asi toto: reformy (hospodářské, právní, sociální...) ano, ale opatrně! Výsledkem byl jakýsi "historický" kompromis: socialismus sice nepřežil, ale fungující tržní prostředí se jaksi také nedostavilo. Podívejme se, jak si na tom dnes "české cesty" stojí. Zmíněné tendence se projevily už během Klausovy vládní éry a neomezily se na slovní úlitby k ukojení "národovců", ale vstoupily bohužel i do praxe. Tato "česká zákopová" politika zdeformovala především tzv. velkou privatizaci. Klausův kabinet dal při privatizaci průmyslu před snahou co nejvíce zainteresovat zahraniční kapitál dosti nepochopitelně (nejen ve smyslu liberálních zásad, které Klaus hlásal, ale ve smyslu jakékoli zdravé hospodářské úvahy) přednost tuzemským zájemcům. Těm nejen chyběl potřebný kapitál (který si museli nejdříve "natunelovat"), ale - jak se mnohdy ukázalo - ischopnosti cokoli řídit bez podpory všemocné komunistické strany za zády. Největším "kladem" tuzemského hospodářského managementu (který přešel z komunismu), který měl postavit český průmysl na nohy, zůstaly různé vazby z minulosti a umění pohybovat se v zákulisí politiky i v zákulisí "tržního hospodářství". Tyto "klady" měly na vznik volné hospodářské soutěže destruktivní dopad. Vládní "nacionálněsocialistická" strategie uchování "rodinného stříbra", která měla ochránit národní zájmy, ve skutečnosti nejvíc posloužila obohacení pár stovek komunistických dobrodruhů, hochštaplerů, často bývalých spolupracovníků či přímo důstojníků *StB* (viz "bankéř" Čadek). Případy, kdy se staronovému managementu podařilo privatizovaný podnik zmodernizovat a postavit na vlastní nohy, jsou vzácné. Při velké privatizaci se stalo spíš pravidlem než výjimkou přelít kapitál do účelově založených společností a vykuchaný podnik držet nad vodou s pomocí polostátních bank. Klasický příklad je "privatizace" kladenské Poldovky. Stát v rámci "strategie" zachování "rodinného stříbra" v českých rukou předal mamutí podnik dobrodruhovi, který si poté, co přelil z Poldovky peníze do vlastních podniků - dělal z celé Klausovy vlády (a ovšem i ze zaměstnanců huti) dobrý den, i z vězení, z něhož však byl záhy propuštěn. Je snad případ plzeňské Škodovky spanem Soudkem, který v tisku trousí věty typu: "Nebojím se. Strach svazuje. Policie mi nejvíc naměřila 237 kilometrů v hodině" (pochopitelně - ze Soudka mají strach všichni jen trochu odpovědní národohospodáři - Škodovka patří k nejztrátovějším podnikům v celé střední Evropě), nějak zásadně odlišný? Charakteristická je kauza Junkova impéria Chemapolu, který se kdysi ucházel o privatizaci tuzemských rafinerií. Vláda sice Junkovi a spol. celé strategické odvětví nakonec nepřiklepla, stalo se to však spíš "řízením božím" než na základě seriózního posouzení všech hospodářských a bezpečnostních rizik. Junek si ve svém impériu počíná jako orientální vladař - vyhazuje stamilionové částky do podniků, jež mohou mít jediný smysl: zvýšit osobní prestiž generálního ředitele, který má estébáckou minulost (viz komerčně absurdní koupě půlky Lucerny od V. Havla, kterou si chtěl Junek zřejmě udělat u prezidenta dobré oko, nákupy sportovních klubů, deníku, nakladatelství atd. namísto investování nesmyslně utrácených peněz do rozvoje, racionalizace a modernizace chemapolských podniků; nebo si představenstvo Chemapol Group říká, že při astronomickém dluhu dvaceti miliard je už vše jedno?). Jistě, ne všechno z "české" komunistické minulosti bylo špatné, špatná byla ale naprostá většina, a ve skutečném českém zájmu měla být snaha získat ze zemí, které nás díky "přízni osudu" předběhly o desítky let, moderní technologie a potřebný kapitál. Podle loňské analýzy ministerstva průmyslu zvýšily podniky se zahraniční účastí (v českých zemích jich je cca 13 % - Soudkové, Junkové etc. drží 60 % českých podniků) výrobu o 30 %, zatímco ty "české" o 7 %. Zahraniční zájemci přišli do naší země zhodnotit vlastní kapitál (a tím i zefektivnit výrobu tuzemských podniků), zatímco domácí privatizátoři si kapitál museli teprve vytvářet (k tomu jim měla posloužit materiálová podstata "zprivatizovaných" podniků). Zdá se, že ČSSD hodlá navázat na neblahé "české cesty": naznačuje to např. idea ministra průmyslu Grégra o podpoře domácího průmyslu orientací na "staré dobré" ruské trhy, které jsou více než vzdušným zámkem, nebo záměr "sanovat" dosud nerestrukturalizované socialistické podniky pomocí polostátních bank. Pak bychom si ovšem mohli o návratu českých zemí mezi hospodářsky vyspělé a politicky stabilní státy nechat jen zdát. LIDOVÉ NOVINY © 1998, Newton IT s.r.o. All rights reserved. *NS* C13 : Regulation/Government Policy | C18 : Ownership Changes | C183 : Privatizations | CCAT : Corporate/Industrial News | GCAT : Political/General News | GPOL : Domestic Politics *RE* CZREP : Czech Republic | DEVGCOZ : Emerging Market Countries | EEURZ : Central and East European Countries | EURZ : European Countries *AN* Document ldenvy0020010925dua1000u8 *HD* *Pražský výběr vstupuje do multimediálního světa. * *WC* 491 words *PD* 2 October 1998 *SN* Lidove Noviny *SC* LDENVY *LA* Czech *CY* (c) 1998 LIDOVÉ NOVINY Newton IT s.r.o. All rights reserved *LP* Jan Drtil. S novým multimediálním projektem přichází v těchto dnech na tuzemský trh dnes již legendární skupina Pražský výběr. *TD* PRAHA - Projekt nese název Tango Ropotámo. Obsahuje CD ROM, který kombinuje zábavnou hru s dokumentem o historii kapely, a audio CD s remixy písní Pražského výběru od předních českých tanečních skupin. Oba nosiče vycházejí pod hlavičkoui firmy Sony Music/Bonton. Realizace projektu trvala devět měsíců. Už dlouho se s Michalem Pavlíčkem zabýváme audiovizuální produkcí. Udělal jsem spoustu muziky pro film a divadlo. Ozvučoval jsem české pavilony na různých EXPO v zahraničí. Dodnes mě baví spojení hudby a obrazu. Navíc se našla firma, která s nápadem souhlasila," říká ideový otec projektu Michael Kocáb. Uživateli CD ROM je prostřednictvím počítače umožněn vstup na tajemnou loď Pražského výběru. Jde o kombinaci animace, zvuku, videa a dalších komponentů. Vyrobilo jej Studio Dada. Exteriér i interiér lodi graficky upravil Luděk Bárta. Vše režíroval Martin Benc. Vnitřek lodi připomíná prostor staré výrobní haly, po které jsou rozmístěna zrezivělá schodiště. Po nich se pohybují Arthurové Ropotámové. Jde o postavičku, která provázela kapelu celou její historií. Skřet v podání Michaela Kocába byl pojmenován podle jedné řeky v Rumunsku. V lodním baru si můžete vybrat některou z písní kapely. Je jich zde všech dvaapadesát. Jazzrockové začátky, skladby Pražského výběru, Výběru, Běru a další. Ve fotokomoře zase objevíte archiv zhruba dvou set fotografií. Vyšetřovací místnost *StB* zase skrývá některé dokumenty z roku 1983, které se týkají aféry Nová vlna se starým obsahem. Komunistický režim touto aférou rozpoutal před 15 lety hon na "neideologicky" tvořící muzikanty, z nichž někteří byli donuceni přerušit svoji činnost. K mání jsou dále na CD ROM originální texty skladeb a vybrané videoklipy. "Pro úplné fajnšmekry je zde k dispozici hudební studio a videostřižna, kde si budou moci sestříhat svůj hudební mix nebo zbrusu nový videoklip," představuje možnosti CD ROM Leoš Špachta z produkční firmy AVANT - GARDE. Druhá součást projektu Tango Ropotámo je klasické audio CD s remixy skladeb Pražského výběru v podání předních českých tanečních formací. Jsou to kapely Liquid Harmony, Ohm Square, Ecstasy of St. Theresa, SCRUFFA a OO Bidlo FX. Některé remixy vytvořili přímo producenti nahrávacího studia Sono, kde nosič vznikl. "Moc je neznám, spolupráci mi nabídli sami. Jejich remixy se mi ale líbí. Budu se o ně muset alespoň zpětně začít zajímat," říká Kocáb. Předělané skladby jsou často mnohem rychlejší a přímočařejší než v původním podání Pražského výběru. Hlavní prezentace projektu proběhne příští týden na veletrhu výpočetní techniky Invex. Na stánku Sony music/Bonton v Multimedia Hall si bude moci každý návštěvník titul vyzkoušet. Na sedmého října je naplánováno setkání se všemi členy kapely. Přítomni mají být Michael Kocáb, Michal Pavlíček, Vilém Čok a Klaudius Kryšpín. Turné Pražského výběru 16. 10. Liberec Kulturní dům 19. 10. Pardubice Zimní stadion 21. 10. Brno Rondo 22. 10. Frýdek Místek Sportovní hala 26. 10. Plzeň Zimní stadion 28. 10. Praha Lucerna. LIDOVÉ NOVINY © 1998, Newton IT s.r.o. All rights reserved. *NS* GCAT : Political/General News | GENT : Arts/Entertainment *RE* CZREP : Czech Republic | DEVGCOZ : Emerging Market Countries | EEURZ : Central and East European Countries | EURZ : European Countries *AN* Document ldenvy0020010925dua2000vv *HD* *Mečiar - Nestandardní kariéra nestandardního politika. * *WC* 852 words *PD* 2 October 1998 *SN* Lidove Noviny *SC* LDENVY *LA* Czech *CY* (c) 1998 LIDOVÉ NOVINY Newton IT s.r.o. All rights reserved *LP* Peter Schutz. Jaký je muž, který ovládal slovenskou politiku posledních let? *TD* Vydírání patřilo k metodám odstupujícího slovenského premiéra již od samého počátku Konkursem začal politický vzestup Vladimíra Mečiara, který (prozatím) uzavřelo jeho středeční vystoupení v televizi. BRATISLAVA (dopisovatel LN) Kariéra odstupujícího slovenského premiéra Vladimíra Mečiara byla nestandardní již od samého počátku. Do vlády národního porozumění Milana Čiče, jmenované v prosinci 1989, byl nominován jako její poslední člen až v lednu 1990. Mečiar se stal slovenským ministrem vnitra poté, co suverénně zvítězil v konkursu (!!), který se zmatení revolucionáři rozhodli na tento klíčový post vypsat. Mečiar "konkursní komisi" okouzlil obrovskými znalostmi resortu, jimiž nebetyčně převyšoval všechny konkurenty. Rozhodující roli však údajně sehrálo doporučení z kruhů blízkých Alexandru Dubčekovi. Mečiarovy nedemokratické sklony se měly projevit už tehdy pamětníci připomínají třeba to, jak Mečiar během mítinku výhrůžně mluvil o "prázdných basách čekajících na komunisty". Příznačné a určující pro Mečiarův další vzestup ale bylo, že jeho dnešní kritici tehdy stáli na tribuně za jeho zády a nadšeně Mečiarovým slovům aplaudovali. Daleko více o manýrách tehdejšího ministra vnitra ale vypovídá způsob, jakým Mečiar v květnu 1990 prosadil do vysoké policejní funkce v Košicích jednoho naprosto zkompromitovaného bývalého estébáka. "Nechtějte nic vědět, bude to pro vás lepší." Tak zněl jeho vzkaz představitelům košické VPN, policejních odborů, primátorovi města a všem, kteří se ptali na důvod jmenování figury, jež symbolizovala nejodpudivější rysy bývalého režimu. Ti se pak v zoufalství obraceli s peticemi k prezidentu Havlovi. "Doktor" Mečiar Košický případ nezůstal zdaleka jediný, indicie, svědčící o Mečiarově vazbě na struktury komunistické tajné policie, či dokonce KGB, se množily. Blokační karta, kterou někdejší federální ministr vnitra Ján Langoš objevil v trezoru svého předchůdce Richarda Sachra, však prokazuje jen to, že Mečiar byl kandidátem tajné spolupráce a měl krycí jméno Doktor. Faktem ovšem je, že z bratislavského registru svazků *StB* bylo ještě v roce 1990 vytrženo šest stránek včetně té, na níž měly být uvedeny údaje ke svazku s registračním číslem 31 068, jež bylo uvedeno na Mečiarově blokační kartě... Premiérova minulost svazáckého funkcionáře, absolventa komsomolského rychlokursu v Moskvě, který navzdory "degradaci" po roce 1968 dálkově vystudoval právo, zůstane už asi navždy neodhalena, obestřena náznaky a podezřeními, jež bude obtížné stoprocentně prokázat. Předsedou slovenské vlády se Mečiar poprvé stal v červnu 1990 poté, co výběrovým sítem z různých důvodů propadli tři výše nasazení kandidáti. Tehdejší hlasování nejvyššího grémia VPN, v němž se proti Mečiarovi postavili pouze košičtí a část bratislavských delegátů, se ukázalo být pro Slovensko osudné. Přitom nejpozději po jeho projevu na uzavřeném setkání federálních irepublikových špiček VPN v Tatranských Matliarech v říjnu 1990 však muselo být každému soudnému pozorovateli jasné, že Slovensko má premiéra naprosto neznalého pravidel a zvyklostí demokratického systému. Předseda vlády tam do detailů odhalil svou politickou strategii imetody. Opět však sklidil mohutný aplaus slovenských "demokratů". V jejich řadách bylo samozřejmě mnoho těch, kdo dnes oslavují své volební vítězství. Nadšené Slovensko Poslední šancí zbavit se Mečiara bez toho, aby vznikla revoluční situace, měla Slovenská republika v době "kauzy Andráš". Předseda parlamentu Mikloško tehdy nosil dva dny v kapse premiérovu demisi. Mečiar sní ve stylu "já nebo on" vydíral koalici ve snaze dosáhnout odvolání ministra vnitra. Ten se totiž odvážil vyhodit z funkcí některé lidi, dosazené právě jeho předchůdcem Mečiarem. Dalším triumfem vyděračské taktiky slovenského premiéra byla jeho "pražská akce" v prosinci 1990. Českého premiéra Petra Pitharta tehdy přesvědčil o naprostém nesmyslu - pokud česká strana neakceptuje Mečiarovu verzi kompetenčního zákona, vyhlásí Slovenská národní rada svrchovanost a federace se do tří dnů rozpadne. Uspěl, podobně jako v případě Andráš. Slovensko - masírováno stejnými novináři, kteří Mečiara dnes posílají do horoucích pekel - planulo nadšením nad skvělým předsedou své vlády. Osud země tak byl předurčen na dalších osm let - Mečiara, jenž měl podporu osmdesáti procent veřejnosti, už nešlo zastavit. Šedesát měsíců V březnu 91 premiér vyvolal rozpad VPN poté, co liberálně-občanské křídlo tohoto hnutí, jež bylo silně zastoupeno v jeho vedení, mu zabránilo v nástupu do funkce předsedy. Proto se na jaře konstituovalo Hnutí za demokratické Slovensko, které svůj "emancipační program" opsalo od SNS a křesťanských demokratů. Na jaře 1992 suverénně vyhrálo volby a Mečiar se stal podruhé premiérem. Navzdory tomu, že jeho cílem nebyl úplný rozpad federace, mu nebyl schopen zabránit. Nezastavil proces, který sice sám nespustil, jenž by ale bez Mečiara nezískal ani čtvrtinu své razance. Prvního ledna 1993 zaniklo Československo a vznikla samostatná Slovenská republika. Vladimír Mečiar strávil v křesle předsedy její vlády rovných šedesát měsíců. Po vnitrostranickém rozkolu v HZDS, spojeném se jmény Milana Kňažka a Jozefa Moravčíka, byl podruhé odvolán. "Nemečiarovská" vláda široké koalice se však u moci ohřála jen jedno léto - v říjnu 1994 Mečiar ve volbách smetl své politické protivníky a v prosinci byl jmenován premiérem potřetí. Následující čtyři roky jeho vlády byly nepřerušeným proudem afér, skandálů, občasného porušování psaných a nesčetného pošlapávání nepsaných pravidel demokratické hry a snad i kriminálních činů. Jejich výčet by zdaleka přesáhl možnosti tohoto textu. Přímo s Mečiarovým jménem však zůstane navždy spjata zejména tzv. válka institucí - naprosto nestandardní, všem zvyklostem a normám se vymykající zápas s bývalým stranickým souputníkem a pozdějším prezidentem Michalem Kováčem. LIDOVÉ NOVINY © 1998, Newton IT s.r.o. All rights reserved. *NS* GCAT : Political/General News | GPOL : Domestic Politics *RE* DEVGCOZ : Emerging Market Countries | EEURZ : Central and East European Countries | EURZ : European Countries | SLVAK : Slovakia *AN* Document ldenvy0020010925dua2000x4 © 2012 Factiva, Inc. All rights reserved.